Moto výlety
 |
|
Brno-Telč-Praha
délka: 295 km
Tato trasa by se dala zařadit do několika kategorií, ovšem hlavním cílem kromě dojetí do Prahy byl průjezd Telčem a Vysočinou po jiných cestách než obvykle. Vyrážím z brněnských Černovic na výpadovku na Vídeň, ze které brzy odbočuji na Ivančice na silnici č. 152. Cesta se příjemně klikatí krajinou a já si jí užívám v jasném nedělním ránu. V Ivančicích mi trochu plány hatí objížďka přes Oslavany kvůli opravě mostu. Za Ivančicemi se 152 trochu napřimuje a dá se po ní jet opravdu svižně. Na obzoru se po chvíli vynoří gigantické chladící věže jaderné elektrárny Dukovany. Neodolám a pořizuji pár fotek. Počasíčko je jak na objednávku a já doufám, že dnešní jízda bude, na rozdíl o včerejšího zamračeného výletu na Pálavu, pastvou pro oči a balzámem pro duši. Minimální provoz a přehledná silnice to je prostě paráda. Průjezd Hrotovicemi a za chvilku přijíždím do Jaroměřic nad Rokytnou. Fotím místní zámek a pokračuji dál na Moravské Budějovice. Zde se napojuji na E59 a za silného provozu dojíždím do Želetavy. Jsme rád, že už je tady odbočka na silnici č. 112, která mne bude provázet po zbytek cesty až do Benešova. Přijíždím na okraj Telče a registruji odbočku na místní rozhlednu. Otáčím to a po pár metrech stojím pod ní. Výhled určitě bude stát za to. Po chvíli sjíždím do Telče a projíždím kolem historického centra, které je zapsáno na seznam kulturního dědictví UNESCO. Hledám nějakou čerpačku, jelikož, na rozdíl od nádrže, si žaludek říká o své. Na velikém parkovišti, které těsně přiléhá k benzínové pumpě, jsem napočítal 4 motorky. Parkuju vedle červené Hondy kousek od stolků se slunečníky. Strávím zde v chládku asi 20 minut a pořádně se nadlábnu. Před odjezdem z města dělám několik fotek na hrázi Ulického rybníka a nabírám kurz SSZ směr Horní Cerekev a Pelhřimov. Do Horní Cerekve je plynulá jízda krásnou krajinou narušena pouze třemi vesnicemi a objížďkou přes Batelov. Potom je to už jen kousek do Pelhřimova, proslaveného svým muzeem kuriozit a moje cesta se tím přehoupla do své druhé poloviny. Úsek Pelhřimov-Vlašim patří mezi mé oblíbené a také si ho v klídku vychutnávám. Jen se začíná zvedat celkem silný vítr, který je místy dost nepříjemný a nutí mě jet v mírném levém náklonu. Kousek za Čechticemi zastavuji u rybníku Valcha, kde se dá v parných dnech příjemně svlažit a dáchnout si v chládku. Teď se mi ale do vody moc nechce a raději pokračuji dál na Vlašim. Místní čerpačka hned za železničním přejezdem mi na jaře poskytla útočiště po dvouhodinové jízdě v dešti, ale dnes ji dávám vale a mažu si to na Benešov. Nechci přijet do Prahy po D1, a tak mne čeká ještě menší zajížďka na Slapy. Z Benešova se dávám směr Konopiště, ale je tam takový cvrkot, že ztrácím chuť se tady někde courat pěšky a rychle mizím po okreskách vstříc silnici č. 114. Ta mne směruje na Neveklov a po přejetí Slapské nádrže na Chotilsko. Cesta pěkně ubíhá a já už se těším až si dám na Shellce u Slap něco na zub. Po silnici č. 102 to tam bude trvat jen pár minut, ale to si ještě zajedu nad Rabyni na vyhlídku pro nějakou pěknou fotku. Jako na potvoru se zatáhne, a tak místo nadšení z výhledu přichází rozčarování nad kvalitou fotek. No nic, každý pátek není svátek! Vracím se přes hráz na Slapy a zastavuji na pumpě. Dávám si do kupy poznámky z dnešní štreky a prohlížím fotky. A asi po půl hoďce se vydávám přes Davli do Prahy..
Projeli jste si tuto trasu? Ohodnoťte ji v komentářích |
