Moto výlety

Hrady Českého středohoří

délka: cca 210 km
čas: 7 hod
trasa: Praha - Slaný - Třebenice - Opárno - Kostomlaty - Bílina - Štěpánov - Klapý a zpět

V sobotu bylo nádherně, a i když přituhlo, počasí svádělo k vyjížďce. Ovšem program už byl dán, a tak nezbývalo než doufat, že do neděle slunce vydrží. Nevydrželo. Vyrazil jsem na okruh po hradech mého milovaného středohoří kolem půl sedmé ráno a hned po příjezdu do Slaného jsme viděl, že bude zle. Od západu se táhla souvislá tmavá deka a pomalu požírala oranžový kotouč, který se sotva na východě vykulil. No nic, alespoň viditelnost je fajnová.

Mastím si to tedy ze Slaného po silnici č. 118 na Budyni nad Ohří. V tuto hodinu potkávám jen několik aut, a tak mám pocit, že cesta patří jen mně. 118tka dostala v úseku Mšené Lázně - Budyně nový kabát, který ji opravdu sluší a mě potěší. Pochvaluji si také teplou vložku do bundy, kterou jsem po kratším váhání ráno poprvé po létě nasadil. Venku je fakt kosa, ale mně se jede výborně. Z Budyně přijíždím po silnici č. 246 do Libochovic, kde odbočuji na silnici č. 237 směr Klapý a Třebenice.

Z dálky se začíná pyšně naparovat silueta hradu Házmburku a já se pokouším v hasnoucím světle udělat pár fotek. Je na ní pohled opravdu majestátní a myslím, že tvoří jednu z nejhezčích siluet zřícenin u nás. Návštěvu ale dnes neplánuji, protože mě čekají další 4 hrady a stejně jsem tady moc brzy. Jedu alespoň nafotit parkoviště pod hradem a k mému překvapení tady stojí auto na německých značkách. Dubí je přeci jen odsud daleko, a tak jen spekuluji co se v něm děje.

Pokračuji prázdnými silnicemi do Třebenic, kde se nachází muzeum českého granátu. Napojím se na pár metrů na silnici č. 15 a hned uhýbám na Teplou. Po pár kilometrech je tu Vlastislav se svým skromným zámečkem a nevelkou zříceninou. Odbočuji na Sutom, kde začíná asfaltová cesta do těsné blízkosti k hradu Košťálov. Kdysi jsem tudy jel na kole, ale spoléhám se hlavně na ukazatele cyklostezky. Dávám se do lesa, kde po chvíli narážím na závoru. Naštěstí otevřenou. Značku zákaz vjezdu s hlubokým studem ignoruji a dojíždím na nedaleké rádoby parkoviště. Pokud bude závora jindy zavřena, je třeba ponechat motorku na opačné straně kopce v Jenčicích. Po zdolání vrcholu se mi otevírá pohled na zbytky hradu Košťálova a předvším do dalekého kraje. Sice není slunečno, ale vidět je pěkně. Užívám si chvilku klidu a míru a dělám několik obrázků.

Pokračuji dál ze Sutomi a uhýbám na Lovosice. Po průjezdu Režným Újezdem se dám na Bílinku a z ní vpravo na Opárno. V paměti mi z něj moc nezůstalo a jen vím, že musím obec projet až na konec k železniční trati. Tam před viaduktem parkuju svého japonce a škrábu se do kopečka směrem k hrádku. Nevím proč, ale měl jsem ho zafixovaný jako mnohem větší. Jsem až překvapen, jak je to skromná zřícenina. Jsem trošku zklamaný, a tak se už těším na Ostrý. Ten není svou rozlohou o nic větší, za to rozhledy jsou na něm k mání v HD kvalitě! :-)

Z Opárna jedu na Velemín, kde hned na kraji obce odbočuji na Milešov. Zde pod místním zámkem zastavuji a fotím Milešovku, královnu těchto okolních kopců. Pokud by někdo měl zájem, tak právě zde je jeden z výchozích bodů na její vrchol. V Milešově se držím na Lukov a hned poté na Vlastislav a Třebenice. Po dvou kilometrech mám Ostrý po levé ruce a hledám si polňačku, která mne dovede přes oraniště do lesa. Mašinu se mi takhle daleko od hradu hned na kraji silnice nechávat nechce. Držím se modré turistické značky a jedu kam se až dá. Jsme těsně pod kopcem a motorka se tady opravdu vyjímá! No děs! Cesta vzhůru obtáčí vrch jako had a tak chvilku trvá než před sebou uvidím zbytky brány. Jemně zapocen se kochám rozhledy a párem orlů co tady loví. Procházím členitý vrcholek a fotím na všechny strany. V nejzazším místě narážím na asi pět spacáků. Aha, tak tady někdo dospává. Jeden spáč mě nedůvěřivě pozoruje a zřejmě i spytuje svědomí, že neměl tolik chlastat. Postavička s kombinéze a s helmou v ruce mu sem evidentně nepasuje. Takticky se stahuji a mířím dolů vstříc zeleným stromům pod kopcem a jednomu červenému..

Vracím se do Milešova a jedu směr Kostomlaty. Potkávám hned dva motorkáře. No vida, tak přeci jen někdo také objevuje krásy zdejšího kraje! Silnice se lesem pěkně klikatí a tak je třeba nepřehlédnout odbočku k hradu. Ta je bohužel dost nešťastně v prudké pravotočivé zatáčce. Na poslední chvíli registruji několik bílých tabulek na stromech a odbočuji. Nápis hrad je špatně čitelný jen na poslední z nich. Ty předchozí byly jen sněžně bílé. Opět míjím tu známou bílou ceduli s červeným lemováním a jedu na známé stanoviště pod hradem. Zde se již podvoluji druhé značce a parkuji. Na hradě budou pravděpodobně místní nadšenci co ho opravují a o problémy nestojím. Hrad Kostomlaty sice nemůže soupeřit s Házmburkem co se siluety a rozhledu do kraje týče, ale má své osobité kouzlo. Myslím, že pěkně probarvený podzim by mu slušel nejvíc. Dojmy z návštěvy zanechá jistě silné. Horší je to tedy pouze s výhledem do okolí. Věž ,do které jsem se kdysi pokoušel vlézt, je veřejnosti nepřístupná, ale jak jsem se na místě dozvěděl, je již připravený projekt na rekonstrukci schodiště z první republiky a obnovení vyhlídky. Snad se jí v blízké budoucnosti dočkáme. Zde si múžete vychutnat celkový pohled na hrad z vrchu Pařez a zároveň panoramatický výhled z výše uvedené věže.

Po průjezdu obcí Kostomlaty mám v plánu projet územím místních výsypek. V minulosti sem byl vstup zakázán, ale uhlídat tak rozsáhlé území bylo takřka nemožné, čehož jsme jako kluci samozřejmě využívali k výpravám za dobrodružstvím. Dnes jak jsem se z tabule u cesty dozvěděl, že tuto oblast hlídá místní motoklub, a že přistiženému hrozí závratná pokuta. Tak jsem nakonec vyměkl a mazal to objet přes Bílinu, kde jsem na místní pumpě posvačil. Místo je to ale lákavé! Hlavně pro majitele krosek, čtyřkolek a endur. Myslím, že rozsáhlejší výsypky u nás snad ani nejsou.

V úvahu tedy připadá buď objížďka přes Bílinu, kde je možnost natankovat, v létě koupání na Kyselce nebo výstup na nejkrásnější skálu v ČR na Bořeň. Druhá možnost je vzít to zpátky do Milešova a pak na Lukov. Podle mapy by mělo být možné přejet po zpevněné cestě mezi Bukovým vrchem a Milešovským Klocem a vyjet kousek od Lukova. Za průjezdnost ale neručím.

Ať tak nebo tak je třeba dojet do Štěpánova. Zde se vydám po úzké silničce asi "7 třídy" na Skalici a asi po čtyřech kilometrech drncání odbočím vlevo na Děkovku. Auto jsem tady nepotkal žádné, je to holt p...l světa. A tím líp! Odbočka k hrádku Oltářík se dá lehce přehlédnout. Je to vjezd na lesní cestu označený modrou turistickou značkou. Jak jste přijeli do Děkovky, je třeba se pár metrů vrátit. Po lesňačce se dostanete na místo kde značka uhýbá vlevo k hradu. Motorku lze nechat zde nebo ještě pár metrů popojet právě doleva.

Oltářík je malá zříceninka se zvláštním kouzlem a opět skvělými výhledy do dalekého okolí. Pozoruji Házmburk, Košťálov i Ostrý. Tohle právě je jedna z věcí, které na tomto koutu naší země miluju. Jedinečné krásné kopce a na každém druhém hrad. Krajina jak z pohádky. Chvíli posedím a oddám se nostalgii. Stromek ale dole čeká a rychle vychládá. Tomu je třeba zabránit a koníky trochu provětrat. Z Děkovky ještě udělám několik fotek a pak už žádná zastávka a jen svižná jízda po stejné ose Budyně-Slaný-Praha domů.