Moto výlety

ujeté km: 493 km

čas: 12 hod

trasa: Praha - Benešov - Votice - Pacov - Černovice - Kamenice n. Lipou - Kunžak - Landštejn - Slavonice - Bítov - Jemnice - Dačice - Strmilov - Černovice - Tábor - Benešov - Jílové - Praha

 

Máme tady 1. máj a s ním prodloužený víkend. To se musí využít! Za cíl cesty jsem zvolil mohutnou zříceninu hradu Landštejn poblíž Jindřichova Hradce. Na cestu vyrážím v devět ráno z Prahy a z časových důvodů to beru po D1 a dála na Benešov. Tenhle úsek je opravdová a kristalická nuda, takže jsem rád, když za Voticemi uhýbám na silnici č. 124 a mířím směrem Mladá Vožice. Víkendový provoz nechávám na benešovské silnici a je tu venkovská idylka svátečního dopoledne. Úzká silnička, na které dva osobáky mají co dělat, aby se vyhnuly, se proplétá krajem mezi poli a lesy lemovaná alejemi až do Pacova. Tady na chvilku zastavuji na rynku a fotím krásný veliký kostel dominantu tohoto městečka. Je 11:00 a času habaděj.

Z Pacova jedu po silnici č. 128 stále na jih až do Černovic. Za zmínku stojí průjezd obcí Eš, o které jsem neměl ani tušení a pokládál západočeskou Aš za město s nejkratším názvem. Pole střídá les a naopak, cesta utíká krásnou krajinou vstříc Černovicím a dál po silnici č. 409 až do Kamenice nad Lipou.

Zde najedu na mezinárodní E551 a sjíždím v Jarošově nad Nežárkou na silnici č. 23. Stále častější výskyt rybníků podél cest mi napovídá, že jsem již v jižních Čechách a cíl mé cesty je nedaleko. Kvalitní silnice mě ve svižném tempu přivede do Strmilova, kde se musím dát doprava na silnici č. 164 a pokračovat do Kunžaku. Hodiny ukazují 12:00 a mám ujeto 173 km. Z Pacova až sem to byla skvělá jízda.

Z Kunžaku vede silnice č. 151 do Nové Bystřice a je to tedy změna! Připomíná mi to silnice na hřebeni Krušných hor. Všude spousta cyklistů a hluboké lesy kam oko dohlédne. Asi kilometr za obcí Klenová odbočuji vlevo, projedu Blatem a po úzké silničce dorazím ve 12:20 pod hrad Landštejn. Najeto v tu chvíli mám 190 km. Hned vedle parkoviště je u místního penzionu velká motorkářská sešlost a všichni se ládujou obědem. Místo nula a čekačka na jídlo asi předlouhá. Mažu radši na hrad. Parkovné je 20,- Kč a v ceně mám i úschovu helmy u přítomné náctileté brigádnice.

Zřícenina je velmi pěkně zachovalá a to hlavně proto, že ruinou se stala až v druhé polovině 18. stol po velkém požáru. Jak se lze dočíst z úhledné brožurky, prováděly se na hradě vykopávky a tyto poklady lze shlédnout v expozici naproti pokladně. Například malý visací zámeček, vypadal takřka stejně jako dnes! :-) Nejvíce jsem se těšil na výhled z hlavní hradní věže. Při stoupání po mohutném dřevěném schodišti mě překvapila síla zdiva. S takovouhle stěnou nemusíte mít strach, že se provrtáte vrtačkou k sousedům. Z vyhlídky je krásně vidět na vodní nádrž Landštejn a okolní rozsáhlé lesy. Pohled na zbytky hradu z ptačí perspektivy potvrdil, že šlo o velmi důležitý hraniční strážní hrad, soudě podle podle velikosti. Prohlídka mne mile potěšila a pln optimismu jsem se vydal ke stromku na parkoviště. Je 13:30 a mám namířeno k Vranovské přehradě.

Najíždím na silnici č. 152, která mne dovede do Slavonic. Zde najedu na silnici č. 409 a začíná zábava. Pěkná silnice bez aut se prodírá mezi poli lemovaná bunkry z druhé světové války. V Uherčicích uhýbám na silnici č. 411 a za malou chvilku jsem ve Vysočanech. A už je tu odbočka směr Bítov. Sjíždím k vodní nádrži a na protějším břehu se hrdě vypíná hrad Bítov. V čistém rozhledu ale brání větve stromů, a tak nechávám focení až po přejetí mostu. Bítov ale není cílem cesty. Tím je zřícenina Cornštejn na protějším břehu nádrže. Řídím se směrovkami, které mne dovedou až pod hrad. Je zde malé parkoviště a na něm několik aut. Zastavuju a lovím z batohu fotak, když mi do oka padne veliká cedule s nápisem "Zákaz vstupu". A pod tím nápisem je poznámka, že hrad je otevřen jen v červenci a srpnu. Jdu alespoň k mohutné bráně a dělám pár fotek krz mříže. Když jsem tu byl v 80. letech, tak byl hrad myslím volně přístupný,. Ale to je teď jedno. Nehodlám se tak lehce vzdát a obcházím celou zříceninu dokola v naději, že přeci jen někde bude skulinka ve zdi. Je to přeci jen ruina. Ale všechny průvaly ve zdích jsou zataraseny palisádou a tak svůj okruh zakončuji zase u hlavní brány. No nic, tak někdy o prázdninách.

Sedám na stromek a frčím na protější břeh. Pohrávám si s myšlenkou navštívit hrad Bítov jako náplast na předešlý neúspěch, ale to jen do doby než zjistím, že parkoviště je od hradu vzdáleno necelý kilometr. To rozhoduje o tom, že zastavuji v přilehlém hostinci, abych doplnil nějaké kalorie. Asi po hodince se vykutálím na parkoviště a vzbudím koníky. Je čas vyrazit na cestu domů. Vracím se přes Jemnici a Dačice do Kunžaku kde se napojím na stejnou silnici po níž jsem přijel. To mi vydrží až do Černovic za nimiž to beru přímou linkou na Tábor a po dálnici směr Benešov.

Za zmínku ještě stojí nepříjemná objížďka hned za Bítovem, která mne vedla pěknou oklikou a ztratil jsem asi tak půl hoďky. Prostě lahůdka. Od Dačic, kde byly mokré silnice, mi dělal vrásky na čele ohromný mrak směřující od jihu někam na Jindřichův Hradec kam jsem měl původně namířeno. Ten mne donutil v Kunžaku najet na příjezdovou trasu a vyhnout se mu jízdou na sever.

Landštejn jako krásná zřícenina opravdu stojí za návštěvu a Vranovská přehrada jakbysmet. A to poježdění po jihočeských silnicích....! :-)