Moto výlety

Orlické hory

Probudil jsem se do mlžného rána 28. září a předpověď slibovala vymetenou oblohu. V plánu byla expediční projížďka po Orlických horách a v odpoledních hodinách návrat z Ústeckoorlicka do Prahy.

Vyrážím v 9:00 z Ústí nad Orlicí po silnici č. 360 směr Letohrad. Nejprve není vidět nic než mlha, která se trhá až těsně před Letohradem a prozrazuje, že tento den bude jak malovaný. Trochu ho kazí jen objížďka v Letohradě, ale není to nic dramatického. Navede nás na silnici č. 11 a dále do Jablonného nad Orlicí. Na kopci nad Jablonným zastavuji a fotím tu nádheru Orlického podhůří spolu se Suchým vrchem, kam mám namířeno. Silnice je ve výborném stavu a hned od Jablonného si užívám parádního asi 10 kilometrového stoupání směrem na Červenou Vodu. Z tohoto městečka na Suchý vrch se dnes konají automobilové závody do vrchu, a tak je silnice průjezdná pouze k odbočce na Suchý vrch. Tedy již z Jablonného je značen zákaz vjezdu po 10ti km, což se rovná prázdné silnici a dlouhé sólo jízdě zakončené dobytím Sucháku. Zde je možno se občerstvit pouze v budově rozhledny, jelikož přilehlá horská chata před lety vyhořela. Za pěkného výhledu rozhodně doporučuji vystoupat několik desítek schodů a pokochat se výhledem na Jeseníky, Orlické hory a přilehlé okolí. Pokud budete mít dost času zajděte si procházkou na nedalekou tvrz Bouda.

Původně jsem měl v plánu dostat se do Mladkova přes Králíky, kde je zajímavé vojenské muzeum a hned několik hraničních opevnění z 2. svět. války. Takhle se ovšem musím vrátit do Jablonného a napojit se na silnici č. 311. Hned od odbočky v Jablonném jsem překvapen, jak je tato silnice úzká. Po průjezdu Těchonínem se ocitám v Mladkově. Zde je možno v letních měsících odbočit na silnici č. 312 a zajet se vykoupat k nedaleké Pastvinské přehradě. Kvalita vody je výborná většinou po celé léto! Já ale pokračuji směr České Petrovice. Příroda tu jen hraje barvami podzimu na pozadí modrého nebe. Zastavuji v jedné za zatáček a vychutnávám tu porci barevnosti. Po překonání několika ostrých serpentin na mě u odbočky na Kašparovu chatu čeká překvapení v podobě cyklistického závodu. Zahnu tedy na chatu a pořizuji několik snímků Jeseníků a Klodské kotliny. Po chvíli ale peláším dál, protože je tu v cíli závodu přeci jenom veliký šrumec.

Úsek Petrovice - Bartošovice je po jedné straně lemován krásným lesem a po druhé Divokou Orlicí, která zde plní úlohu hranice s Polskem. V Bartošovicích se i nadále držím na 311 a užívám si každého metru téhle super jízdy nádhernou krajinou a za skvělého počasí. Lepší už to být nemohlo. V Neratově míjím podivný kostel, ale než se rozmyslím co s ním, mám ho za zády a nechce se mi vracet. Až po nějaké chvíli se rozpomenu na jakousi reportáž v televizi. (následně jsem si vyhledal zajímavou historii této stavby zde) Teď mě trochu mrzí, že jsem si místo neprohlédl. Silnice se drží neustále v lese a blízko hranice, až před Orlickým Záhořím se mi odkryly kouzelné výhledy na tmavě zelené pásmo Orlických hor. To se musí fotit! Dva koníci nejdřív zvědavě zkoumali jestli ze mne něco dobrého nevypadne a po chvíli se opět vrátili k vegetariánské hostině.

Za Orlickým Záhořím se silnice rozšiřuje a vytrvale stoupá až na hlavní hřeben hor. Zde je několik parkovišť, turistická Masarykova chata a výborné výhledy ze Šerlichu a Malé Deštné.Já ale nezastavuji a prudkým klesáním se blížím k obci Deštné v Orl. h. Zde ve vísce Zákoutí odbočuji na silnici č. 310 na Zdobnici. Fajnový povrch silnice je ten tam a stromek se zase může zakousnout do pěkně zvrásněného asfaltu horské silnice. Někdy to ovšem hází až moc.

Ve Zdobnici parkuji na plácku před smíšeným zbožím a mám štěstí, že jsem majitele zastihnul právě na odchodu. Vrací se do krámku a prodává mi nějakou vodu a něco na zub. Ńa veliký oběd to nevypadá. Dávám si asi půl hodinovou pauzu a courám se sólo od jedné informační tabule k druhé a od sjezdovek k řece Zdobnici. Je překrásné nedělní poledne, stromek vychládá opodál a já tu stojím sám uprostřed hor a je mi fajn.

Po emoční očistě vyrážím vstříc Rokytnici v Orl. h. Cesta již po chvíli definitivně opouští les a vede sklizenými poli a brčálově zelenými loukami. Před Rokytnicí se dá zahnout po silnici č. 319 doleva a dojet se podívat na nedalekou tvrz Hanička případně bunkr Průsek. Já ale otáčím vpravo a hýčkán fajnovým asfaltem, dávám Orlickým horám sbohem. Za Javornicí stojí za zmínku pěkné stoupavé zatáčky, které mě vyvezly na dohled Rychnovu nad Kněžnou. Odtud je to do Vamberka, Žamberka a Letohradu necelých třicet kilometrů svižné jízdy po silnici č. 11.

Tento výlet patří mezi mé nejkrásnější zážitky v tomto roce.