Moto výlety

Po několika tréninkových sólo jízdách jsem přifoukl zadní pneu a vyzval svou přítelkyni k projížďce. Udělali jsme malý okruh směrem na Kralupy nad Vltavou a plni nadšení jsme na následující den naplánovali výlet do rodné Bíliny na Teplicku.

Vyrazili jsme odpoledne směrem Kralupy, kde jsme odbočili na Slaný a dále na Louny. Cesta probíhala hladce, byl krásný letní den a celkový dojem kazil jen houstnoucí provoz směrem od Prahy.

Po příjezdu do Prahy si Soňa stěžovala na bolest v noze a divný pocit, že snad pravá stupačka je o něco výš. Odbyl jsme jí tvrzením, že výrobce co dá dohromady tenhle stroj snad je schopen navařit stupačky spolujezdce stejně vysoko. Až po nějakém čase jsem v jednom testu četl, že pravá stupačka je díky výfuku o něco výš než levá! Nechápal jsem, proč i tu levou teda nenavařili o něco výš, ale přiznal jsem omyl a sypal si popel na hlavu.

Po vykonání návštěvy jsme nasedli na stromka zaparkovaného u vchodu do paneláku a vyrazili. Hned na výjezdu z první křižovatky mašina nějak plave a za chvíli ani stabilita při přímé jízdě nedosahuje ani úrovně staré ukrajiny. Píchli jsme! Ty kráso! Rychlá orientace a mažeme na nejbližší benzínku. Vysílám spolujezdce sehnat antipich a sám zabírám místo u kompresoru pro případ, že nebude čím pneu zalepit. Sonča vychází s prázdnýma rukama a já vím, že bude zle. Náladu zlepšuje pouze setkání s její sestrou, která tudy projíždí do Mostu z třista kilometrů vzdáleného německého města, kde žije! Tak tomu říkám náhoda J Nám by ovšem bodla o poznání menší senzace v podobě benzínky, kde mají lepidélko ve spreji.

Volíme jednoduchou, avšak nic nezaručující taktiku. Nafoukneme zadní gumu krapet přes míru a pokusíme se dojet na další benzíku vzdálenou asi 20 km pod kopcem Raná. Tam zkusit sehnat antipich, případně opět dofouknout a zase dál. Jsem hotovej a střízlivě hodnotím naše šance. Nevypadá to zrovna růžově, ale snad to nějak dáme. Nasedáme hned jak dofoukáme a vyrážíme směr Louny. Po pár kilometrech se jízda stává nesnadnou a hlavně průjezdy zatáčkami jezdíme velmi opatrně. Míjíme Ranou, kolem které krouží paraglidisté jak orli a náhle spatřujeme čerpačku v polích. Mám pocit jako vůdce karavany, který spatří oázu někde v poušti. Tam už dojedeme! Lépe řečeno přesuneme se v prostoru a čase – náš pohyb je vším jen ne jízdou.

Odbočujeme na pumpu a já opět zabírám místo u kompresoru. Tentokráte vstupuju do prodejny sám a jaké překvapení! Antipich mají a hned 2 (slovy dva) druhy! Sláva. Volím jednu značku a zakupuji rovnou dva kusy. Čtu návod co s tím. Odstranit příčinu defektu je první co píšou. Venku se rychle stmívá a já jsem rád, že bez hlavního stojánku jsem vůbec rád, že najdu, kde to utíká. Natož z té gumy něco vytahoval. Nic. Peru antipich pod tlakem do ventilku a doufám, že zabere. Hned nasedáme a vyrážíme směr Louny a dále Slaný.

Po deseti minutách jízdy je tu další čerpačka, což je zrovna doba kdy se má zkontrolovat, zda guma neuchází. Je už tma a na romantické posezení u benzínky se zde sešla místní omladina. A nějaký ekšpert zaparkoval svého Favorita přímo u kompresoru. Než se stačím vytočit, je majitel vozu zde a přeparkovává. Až když zaparkujeme a trochu se rozkoukám, poznávám v něm svého bývalého studenta. Z rychlé přestávky pro kontrolu tlaku je asi půl hoďka živé konverzace o životě. Antipich naštěstí splnil svůj úkol dokonale, a tak už nemáme kam spěchat.

Cestou zpět do Prahy prožíváme premiéru jízdy v noci. Musím říct, že světla svítí výborně a osvětlují silnici i přilehlé okolí důkladně. To ovšem neoceňují ostatní účastníci silničního provozu jedoucí v protisměru. Co auto to problikání. Blikám zpátky dálkovýma, že to co svítí jsou potkávačky.  Když nic nejede v protisměru, zapínám dálková a jsem ohromen! Asi tak půlka Středočeského kraje se koupe ve světle. Tady někde bude asi problém v nastavení, takže každý protijedoucí jezdec od nás dostává do očíček o pár paprsků víc, než by bylo zdrávo. Je mi to upřímně líto, ale teď s tím nic neudělám. 

Druhý den se objednávám do servisu, kde z gumy vytáhnou maxi vrut, který ji navíc propíchl dost nešikovně. Tomu se musí přizpůsobit i způsob zalepení, ale nakonec vše dobře dopadá a já odjíždím vstříc dalším kilometrům.